Karel
k mistu se vaze zajimavy pribeh - Boží mlýny ... ?
S Hůreckou kaplí je spojen příběh, který i dnes, po více než padesáti letech, nažene člověku husí kůži. V roce 1949 ke kapli, stojící nyní již v čerstvě vytvořeném vojenském prostoru, přijela skupina vojáků s velitelem. Jejich úkol byl jednoduchý, byť nepochopitelný - zlikvidovat kapitalistické "vydřiduchy" v místě jejich odpočinku - i po smrti.Posilněni vydatně rumem dali se vojáci do díla zkázy. V kryptě kaple bylo uloženo třiadvacet kovových rakví. Sedm z nich, ve kterých byly pohřbené ženy, měly skleněná víka a užaslí vojáci v nich spatřili mrtvá těla oblečená do krásných šatů a ozdobená šperky. Stalo se to, co se stát nemělo. Opilí vojáci rozbili rakve, vyvlékli mrtvoly a postavili je k náhrobkům do řady. Pak se dopustili něčeho, nad čím zůstává rozum stát v děsu. Ženy obrali o šperky a nakonec si s jejich mrtvolami zatančili. Svůj čin dovršili potom tak, že všechna těla rozstříleli ze samopalů - doslova na kusy. A mlýny se daly do neúprosného pohybu.Uplynulo půl roku a ze sedmi vojáků, kteří se masakru zúčastnili umíral poslední. Kůži mu pokryla vyrážka, jakou nikdo neznal a nedovedl vyléčit a jeho tvář se zkroutila do hrůzné grimasy. Když nakonec v mukách zemřel, jeho rodina dostala ostatky v zaletované zinkové rakvi - tak děsivý prý byl na něho pohled. Ostatní zemřeli podobným způsobem, jen jejich velitele prý pohřbily trosky domu, který vyhazoval do povětří.Hovořit o božích mlýnech se někomu může zdát nadnesené a přitažené za vlasy. Oficiální verze příčin smrti se kloní k názoru, že smrtí vojáků byl vinen "mrtvolný jed", se kterým přišli do styku při přímém kontaktu s mrtvými těly. Ale copak i to není důkazem, že za zlý čin každého čeká patřičná odplata?Rozstřílené ostatky sklářů a jejich žen zřejmě nikdo nepohřbil a jejich kosti se asi časem rozpadly všude kolem. Je to opravdu divný pocit, jaký má člověk když prochází těmi místy. Mimoděk se snaží našlapovat opatrně, aby pokud možno již ani hlučným či těžkým krokem nenarušil klid tohoto místa