No. 2266 - Venušina sopka, Lávový proud u Meziny

V určitém životním období jsme se jezdili dívat na vesnické rodinné domky, protože jsme si chtěli nějaký koupit a trávit v něm čas chalupařením. Jeden z nich se nacházel ve starobylé vesnici Razová, kde jsme si odpoledne rozlehlý dům s různými přístavky prohlédli, ale vzhledem k velkým investicím jsme jeho koupi brzy zavrhli. Během zpáteční cesty jsme udělali jednu jedinou zastávku a to v obci Mezina, kde jsme navštívili bývalý čedičový lom. Náš nadšený hledač ukrytých schránek zde totiž chtěl odlovit kešku a tak jsme mu vyhověli, aniž bychom tušili, že místo později získá polovinu turistické známky. Naším stříbrným francouzským autem jsme projeli částí Meziny a po prudce stoupající asfaltce jsme dorazili k informační tabuli, kde jsme zaparkovali. Vzápětí jsme zamířili do 100 metrů vzdáleného lomu, do něhož nás dovedla rovná lesní cesta. Když jsme došli na místo, kde se kdysi těžil čedič, připadali jsme si jako trpaslíci, neboť jeho velikost nás naprosto ohromila.

O tři a půl měsíce později jsme se v okolí obce Mezina pohybovali znovu. Stalo se tak v jeden horký letní den na konci srpna, jenž byl jako stvořený pro polehávání u vody, kdy počasí neotužilým lidem nabídlo jednu z posledních možností ke koupání v přírodě za příjemné teploty vzduchu i vody. Neodolatelnou nabídku jsme využili i my, ovšem tak trochu jiným způsobem, než by se mohlo zdát. Jednodenní výlet jsme opravdu takřka celý strávili u přehrady Slezská Harta, jenže jsme nelenošili na pláži, ale navštívili několik zajímavosti v jejím okolí. Zavítali jsme rovněž do obce Mezina, kde jsme se z rozcestí pod Venušinou sopkou pěšky vydali vstříc vyhaslému vulkánu. Kráčeli jsme krajinou, kde na přelomu třetihor a čtvrtohor před jeden a půl milionem let probíhalo bouřlivé období a když jsme urazili asi 600 metrů, stanuli jsme uprostřed stratovulkánu. Vyhaslá sopka nikomu již ublížit nemohla a tak jediné, co zde občas vydávalo větší teplo, byl oheň trampů a jiných výletníků.

Dobrá voda z pramene.

Pohostinství otevřeno úterý - pátek od 17.00, do 22.00. So a ne od 15.00,
Obecní úřad pouze v pondělí a středa 8 - 16.
Stav z 31.7.
Jinak pouze Rýmařov.

Kráter je opravdu úžasný! Méně pak dostupnost známky:-( Také jsem to řešil v Rýmařově :-)

Venušina sopka je úžasná. Jen si dejte pozor, ať do kráteru nazahučíte jako já a nepoškrábete si ruce a kolen do krve. Tuf je dost ostrý. Strmé svahy nebrat, dá se sejít i z druhé strany.
Pohostinství otevřeno až od 14:00 a OÚ je o víkendu zavřené (to je jasné). Rýmařov to jistí ;)

P.S. hospoda je autobusové zastávky Mezina, škola, naproti Elektrotrafu asi 150 metrů pod OÚ.

Ani znamka ani razitko v Mezince

V sobotu dopoledne naprosto nemožné koupit známku. Obcení úřad zavřen a nebýt vývěsního štítu, tak ani nepoznáme, kde je hospoda. Na ní ani na OÚ nebyla žádná nálepka, že je to turistické známkové místo. Navíc měla až od 16h.

Známku už v pohostinství Mezinka mají.

Známku neměli, prý jim je ještě nedodali.

mělo otevřeno až od 17 hod., takže jsme se vydali okouknout Venušinu sopku a poté jsme přejeli na kamenné varhany. Obě cesty jsou nenáročné procházky.

Známka pořízena v pohostinství Mezinka. Doporučuji navštívit i sopku Uhlířský vrch - Bruntál a sopku Velký Roudný s rozhlednou - Roudno (trochu náročnější stoupání). Výhled z rozhledny na vodní nádrž Slezské Harty a Jeseníky (s Pradědem na jejich horizontu) za to stojí.

Lávový proud jsme nenavštívili, mysleli jsme si, že je to na stejném místě jako sopka, takže až příště. K sopce vede nenáročná polní cesta, je to tam cca 10 minut. Přímo k vulkánu a jeskyním to strašně klouže, je to lepší obejít. V jeskyních byl v horkém dni příjemný chládek. Známky měli v hospodě v Mezině, jen razítko chybělo :-(

Hezký výlet, krásné místo s lávovými jeskyněmi. Známka zakoupena v pohostinství Mezinka.

Známka zakoupena na obecním úřadě Mezina.