Luděk CAHA
Dobrá zábava
Navštívili jsme s dětmi "skanzen" Rapotín. Počasí deštivé. Známka dostupná na vstupu bez potíží. První pocity byly takové, že jsme vstoupili asi někam špatně. Shnilé maringotky, rozbořená kůlna, na jedné straně cesty oprýskané a orezlé vraky (včetně vozů Š100 a Š1000MB - jediná zachovalá), na druhé straně cesty oprýskané a orezlé vraky nákladních aut a traktorů. Při pohledu zblízka skutečně historické a muzeální kusy, které by měly obrovskou sběratelskou hodnotu, kdyby se jim někdo věnoval a uvedl je do patřičného stavu. Za stodolou (nazývanou vznešeně MUZEUM) starý tank bez vnitřku. Zjevení v podobě majitele, oblečeného do špinavého gumáku proti dešti, ušmudlaného svetru a klobouku, na nohou gumáky od hnoje, kdy tento byl cítit na dálku mne však ujistilo, že jsem v zemědělském skanzenu. Poté, co jsme byli ujištěni, že se jedná o exponáty muzea, které "přesně podle scénáře musí nechat v takovém stavu, v jakém se nacházejí, pro potřeby televize, která si je zde vybírá pro natáčení svých pořadů, a proto musí být rezavé, oloupané a silně zaprášené" jsem začal brát vše s humorem a dále jsem se již pouze dobře bavil. Muzeum narvané harampádím, kde na jeho konci jsou zaházené unikátní exempláře automobilů, koňských kočárů, dětských kočárků, jízdních kol a další. Na povrchu těchto hromad vetešnictví. Zděšení nastalo pak v zookoutku. Kůň, olezlý velbloud, dva makakové v "autobusové čekárně", labutě, kachny, a prázdné klece pro želvy a krokodýla. Jediné, čeho má majitel dost jsou červené plastové popelnice a slunečníky a odpadkové koše s nápisy Algida. Celkový dojem je spíš k pláči, ale nevím proč, smál jsem se ještě v Šumperku. Škoda, že se nenajde nějaký skutečný sběratel, který by unikátní kusy "prehistorických" traktorů a další exponáty uvedl do patřičného stavu a vystavil někde důstojně.