Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Areál Živá voda v Modré u Velehradu jsme poprvé navštívili v září 2014 během jednodenního výletu, který jsme celý strávili v okolí Uherského Hradiště. Za krásného slunečného počasí jsme zaparkovali stříbrné francouzské auto přímo naproti vstupní budovy do areálu s pokladnou, kam jsme se vzápětí vydali. Koupili jsme zde vstupenky, turistickou známku a taktéž jsme získali razítko do památníku. Potom jsme se již vydali na obhlídku areálu, v němž jsme shlédli téměř všechny druhy ryb, které toho času pobývaly v českých a moravských vodách. Nejdříve jsme si ovšem v malé místnosti prohlédli expozici vycpaných vodních zvířat, savců a ptáků. Následně jsme po schodech sešli o patro níže, kde nás čekala největší atrakce zdejšího areálu. Vešli jsme do proskleného tunelu, díky němuž jsme se ocitli 3,5 metru pod hladinou rybníka a mohli tak pozorovat zdejší rybí život. Po dvaceti minutách kochání se nevšedním pohledem na šupinaté živočichy jsme vyšli ze sladkovodního tunelu ven a sestoupili ještě o jedno patro níže. Obklopila nás zde tma, v níž jsme využili naše nosy a poznávali po čichu několik druhů bylinek. Šlo nám to velice dobře, neboť jsme využili zkušeností z výroby našich přírodních mýdel. Poté jsme si zde prohlédli malé akvárium se želvami a vzápětí jsme vystoupali o dvě patra nahoru. U schodiště jsme si přečetli rybářské vtipy a pak jsme z budovy vyšli ven k rybníku, který jsme si před chvílí prohlíželi z tunelu. Pak jsme po kůlech zaražených do dna vodního díla přeskákali na cestičku, vešli na mostek a přišli k sousednímu rybníku, v němž se návštěvníci areálu v létě mohli koupat. I když bylo docela teplo, této nabídky jsme nevyužili, neboť letní prázdniny před měsícem skončily. Vodní plochu jsme tedy pouze obešli kolem dokola a vrátili se k budově s pokladnou, do které proudily další a další návštěvníci, toužící po zajímavých zážitcích. Budovu jsme ovšem pouze minuli a vzápětí jsme zamířili k prameništi s tekoucí vodou. Kráčeli jsme kolem malého potůčku po pěkné stezce, obklopené různými rostlinami a bylinami, kde se nám velmi líbilo. Vše bylo pěkně upravené a hezké, takže jsme zatoužili mít takto stylizovanou vlastní zahradu. Pak jsme již přes budovu vyšli z areálu ven a dali tak vale tomuto pěknému a nevšednímu vodnímu kraji, světu ticha a ryb. Obec Modrá jsme však ještě neopustili, jelikož jsme zamířili k sousednímu archeoskanzenu, v němž jsme předložili vstupenku z Živé vody a měli tak levnější vstupné do dalšího pěkného areálu….
Podruhé jsme areál Živé vody navštívili v listopadu 2022 během prodlouženého víkendu, kdy jsme byli ubytováni v hotelu Diana, nacházející se v Novém Meste nad Váhom. Třetí den jsme po vynikající snídani vyrazili černým korejským SUV domů a cestou jsme se zastavili na dvou vojenských památnících SNP. Potom jsme chtěli vyrazit na Velkou Javořinu, ale panovalo mlhavé počasí a bylo docela chladno. Rozhodli jsme se tedy vrátit na Moravu a cestou nás napadlo, že se zastavíme v Modré u Uherského Hradiště, abychom znovu prozkoumali expozici Živá voda. Naše černé korejské SUV jsme zaparkovali budovou Centra Slováckých tradic, do níž jsme o chvíli později vstoupili. Uvnitř jsme si prohlédli jsme obchůdek s regionálními produkty, výrobky ze Slovácka a prozkoumali nabídku vín, ale nic jsme si nekoupili. Krásný dům s doškovou střechou jsme tedy opustili, obešli jej a stanuli před vstupem do Živé vody. Pak jsme již vešli dovnitř bílého domu, pokladně si koupili vstupenky a zahájili prohlídku expozic. V malé místnosti jsme si po osmi letech znovu prohlédli vycpaná vodní zvířata, savce a ptáky. Následně jsme po schodech sešli o patro níže do podvodního tunelu. Když jsme do něj vstoupili, měli jsme pocit, jako bychom se skutečně ocitli na dně řeky. Po opuštění tunelu jsme zamířili do dalších expozic, které se věnovaly mokřadním ekosystémům, důležitých pro zadržování vody v krajině a poskytující útočiště pro mnoho druhů rostlin a živočichů. V další expozici jsme si prohlédli menší akvária, která prezentovala detaily, jež bychom ve velkém tunelu snadno přehlédli. Další naše kroky vedly k tekoucímu potůčku, kolem něhož byly vytvořeny mokřady, mezi nimiž jsme se pohybovali bezpečně po zpevněných chodníčcích. Od naší poslední návštěvy biotop poněkud zarostl, ale to nebylo nijak na škodu, spíše naopak. Prameniště v Chřibech jsme pod dohledem vodníka překonali po dřevěném můstku a pak jsme se postupně seznámili s flórou prosluněné Pálavy. Následně jsme se vydali k soustavě venkovních jezírek a tůní, které jsme obešli kolem dokola a seznámili se zde s lužními lesy na Moravě. Pak jsme se vrátili k bílému domu a po dřevěné lávce jsme vstoupili do výběhu, který zde během naší první návštěvy ještě nebyl. Jednalo se o výběh praturů, jímž jsme procházeli po stezkách a vyhlídkách, které byly strategicky umístěny tak, aby umožnily co nejlepší pozorování těchto impozantních zvířat v jejich polopřirozeném prostředí. Ve výběhu jsme na různých místech narazili na pár býků s černým zbarvením a majestátní postavou. Světlejší krávy se patrně někam skryly. Dřevěné lávky byly opatřeny zábradlím, na němž jsme se díky tabulkám dozvěděli pár zajímavostí o těchto zvířatech. Na závěr jsme se zastavili u povídání o Králově stole, nacházející se nad obcí Modrá, který jsme navštívili v květnu roku 2009. Pak jsme již areál praturů opustili, vrátili se k autu a odjeli do přilehlého Velehradu na oběd. Po pozdním obědě jsme již odjeli domů do Olomouce a zakončili tak listopadový prodloužený listopadový víkend na Slovensku.
Návštěvy : 28.9.2014, 13.6.2022
Odpovědět
