O léčivé minerální vodě v Bílině jsou první zmínky již v 16.století, její větší využití však nastalo až v roce 1712, kdy kněžna Eleonora z Lobkovic nechala vyčistit zdejší prameny. Lékaři už tehdy doporučovali Bílinskou kyselku při onemocnění dýchacích cest, ledvin a močových cest, také při revmatismu, záduše a v neposlední řadě při poruchách nervového systému. Bílinská kyselka se tehdy stáčela do hliněných džbánků, které byly zalévány voskem, baleny do beden a rozesílány do okolí i do zahraničí.
Na konci 19. století byl vybudován neorenesanční lázeňský komplex, který tvoří stáčírna, inhalatorium a hlavní budova lázní. Bílina se tak stala vyhledávaným lázeňským městem. O proslulosti bílinských lázní svědčí i známá jména jejich návštěvníků jako např. Karel Havlíček Borovský, Johann Wolfgang Goethe, Ludwig van Beethoven nebo slavný přírodovědec a cestovatel Alexander von Humboldt.
V současnosti jsou lázně mimo provoz. V provozu je zrekonstruovaná stáčírna minerální vody, která je kulturní památkou. Pro veřejnost je od dubna do října otevřená hlavní část Inhalatoria, kde je možnost ochutnat Bílinskou kyselku přímo z pramene. K lázeňskému areálu náleží také park, který nabízí sportovní, kulturní a společenské vyžití.
Zvukový průvodce Audiobedekr k tomuto místu je nahrán
