Blízko česko - německé hranice, v jihozápadních Čechách, ještě nedávno skryté za ostnatým drátem Železné opony, leží v téměř nedotčené krajině Českého lesa ruiny zaniklé vsi s původním názvem Grafenried. Tuto kdysi německou obec stihl tragický osud. Zbytky domů upomínají na vyhnání Němců z našeho pohraničí a následnou likvidaci opuštěných domů v zakázaném hraničním pásmu. Grafenried – přejmenovaný na Lučinu – tak doplatil na svou polohu na hranicích mezi Východem a Západem – ocitl se v zakázaném hraničním pásmu nepřístupném civilnímu obyvatelstvu a využívaném pouze československými pohraničníky. Domy byly na rozkaz bud zbořeny, nebo předány armádě. Po pádu Železné opony, po roce 1990, Češi a Němci – plni zvědavosti – opět vstoupili na toto zapomenuté místo a od této doby se Lučina začala probouzet z dlouhého spánku... Dnes je tato zaniklá ves místem setkávání a příkladem přeshraniční spolupráce. Snahou obcí na obou stranách hranice je zachovat Lučinu jako jedinečné živoucí osvětové a pietní místo, které je upomínkou naší společné, válkou poznamenané minulosti. Jejich kroky jsou vedeny myšlenkou: „Lepší budoucnost nás čeká pouze tehdy, pokud nezapomeneme na svou minulost“. Místní skupina a dobrovolníci zrealizovali projekt Naučná stezka Lučina – skanzen odhalené minulosti. Na znamení přátelství vysadili před bývalou školou své národní stromy – lípu a dub. Upravili hřbitov, na kterém se zachovalo asi 70 původních náhrobků, byly odkryty základy hřbitovní kaple, postupně jsou odkrývány pozůstatky kostela Sv. Jiří, který byl v 70. letech zbořen. V prostoru byla instalována replika sochy Sv. Jana
Zvukový průvodce Audiobedekr k tomuto místu je nahrán
