Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Nový zámek v Kostelci nad Orlicí jsme poprvé navštívili během zimní dovolené v lednu 2010. Tehdy jsme se na týden ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné a cestou do hor jsme se zastavili ve zmíněném městě. Naše zelené korejské auto jsme zaparkovali na náměstí a vydali se k Novému zámku. Procházku nám stěžovalo velké množství sněhu, kterého po celém městě bylo dost a dost, ale nakonec jsme přece jen dorazili k zámeckému parku. Romanticky zasněžené scenérie se nám moc líbily a tak jsme se tou krásou kochali natolik, že chvíli trvalo, než jsme přišli k samotné budově zámku. Dovnitř zámku jsme se nedostali, neboť v zimě byl zavřený, ale s tím jsme víceméně počítali. Jednopatrovou stavbu obdélníkového půdorysu se suterénem a zvýšeným přízemím jsme si obešli alespoň kolem dokola. Empírový skvost, který na rozlišení od staršího barokního zámku nese označení Nový zámek, nám velmi padl do oka. Když jsme si zámek obešli dokola, prošli jsme si ještě část 30 hektarového parku. Během procházky v dokonalé zimní krajině jsme viděli některé vzácné stromy, kterých tu rostlo kolem 200 kusů. Panoval zde vzácný klid, který nerušili ani ptáci, kteří by nám jistě v létě zpívali nějakou písničku, překřikujíce jeden druhého. Po malé procházce jsme zamířili zpět na zasněžené náměstí Františka Palackého, na kterém jsme si prohlédli další památky města.
Podruhé jsme Nový zámek v Kostelci navštívili v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Cestou do hor jsme se zastavili ve zmíněném Kostelci nad Orlicí, kde po našem příjezdu hustě pršelo a tak jsme seděli ve stříbrném francouzském autě půlhodiny, než vysvitlo sluníčko a mohli se vydat do zámku. V pokladně jsme však zjistili, že nejbližší exkurze začne až za dvě hodiny, protože se uvnitř zámeckých interiérů konalo několik svatebních obřadů. Tak dlouho se nám čekat nechtělo, takže jsme se vrátili k autu a pustili se poznávání jiných památek. Odpoledne jsme se k zámku vrátili, v pokladně si koupili vstupenku a získali razítko do památníku. Do začátku prohlídky nám zbývala ještě půlhodinka a tak jsme si prohlédli expozici o historii města ve třech místnostech přízemí zámku. Po dvaceti minutách jsme vyšli ven a v přilehlém Seykorově parku odlovili kešku. Pak jsme se vrátili do zámku a za chvíli se nás ujala průvodkyně, která nás zavedla do schodišťové chodby, kde začala naše prohlídka. Nejprve jsme vstoupili do nádherné jídelny, kde jsme si vyslechli historii zámku a pohnuté osudy rodiny Kinských. Následně jsme vstoupili do poměrně úzké místnosti, v níž jsme našli obrazy s vojenskou tématikou a pány v uniformách a nechyběly ani zajímavé přilbice. Následoval společenský salonek v němž dominoval velký obraz s ukázkou jakési bitvy. V následujícím pánském salonku nás nejvíce zaujaly africké trofeje, které se Kinští dovezli z cest po černém kontinentu. Opustili jsme království pánů a překročili práh krásné knihovny, čítající na šestnáct tisíc svazků různorodé literatury. Z knihovny jsme vešli do prostorného zrcadlového sálu, sloužícího díky své skvělé akustice koncertům různých hudebních žánrů a také jako místo pro svatební obřady. Z rozlehlého sálu jsme vstoupili do skromných prostor salonku s rodokmenem, jehož název byl odvozen od obrazu s linií rodu Kinských. Dále jsme si tady prohlédli fotografie členů zmíněného rodu, o němž nám průvodkyně sdělila spoustu informací. Poté jsme již pokračovali prohlídkou hudebního salonku s mohutným klavírem a následně jsme vešli do dámského salonku, kde nemohlo chybět zrcadlo na stole, na němž ležely různé zkrášlovací předměty denní potřeby. Když jsme si vše prohlédli, čekal nás další salonek s názvem orientální. Podle toho také vypadalo jeho vybavení s čínskými vázami postavenými na komodě, soškami Buddhy na sekretáři a dalšími věcmi tohoto charakteru. Následovala dámská ložnice s postelí, nad kterou viselo několik menších obrázků. Poté jsme již vstoupili do poslední místnosti prohlídkové trasy, menšího salonku s krásnou intersovanou skříňkou, prosklenou vitrínkou stojící na komodě, psacím stolem a velkým počtem různých portrétů. Průvodkyně nám zde poděkovala za pozornost během čtyřicetiminutové exkurze a my jí zase za výklad. Následně jsme vnitřní prostory zámku opustili a vydali se do parku, kde jsme odlovili kešku s názvem Zrcadlové vily. Potom jsme přemýšleli, jestli se nenajíme v zámecké restauraci, umístěné v jedné z hospodářských budov, ale odradil nás malý výběr jídla a vyšší ceny. Zamířili jsme tedy k autu, kterým jsme odjeli do Penny, kde jsme nakoupili potraviny sebou. Vzápětí jsme již Kostelci dali vale a odjeli do Rokytnice nad Orlicí, kde jsme byli celou naši dovolenou ubytováni.
Odpovědět
