Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Osadu Bedřichovka jsme navštívili v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Na třetí den dovolené jsme si naplánovali pohodový program. Po snídani nastartovali náš stříbrný francouzský vůz a vyrazili do česko-polského pomezí, kde jsme zavítali do osady Bedřichovka, která vznikla přibližně v roce 1750. Svůj název dostala po zakladateli místní sklářské huti, která byla dlouhou dobu hlavním zdrojem obživy zdejších obyvatel. Auto jsme zaparkovali u chaty Perla, odskočili si do polské příhraniční obce Lasówka a pak jsme se vrátili do naší vlasti. Pár metrů za Divokou Orlicí, tvořící hranici mezi oběma státy, jsme narazili na jednu z tabulí naučné stezky Bedřichovka, týkající se přírodní rezervace, která zde byla vyhlášena v roce 1982. Následně jsme se vydali na krátkou procházku po polní cestě a pomalým krokem jsme procházeli kolem rozkvetlé louky, na níž jsme pozorovali divokou krajinu porostlou trávou, křovinami a stromy. Po půlkilometrové pohodové chůzi jsme dorazili k chatě Perla, nasedli do auta a popojeli k chatě Bedřichovka, jež byla vystavěna okolo roku 1790, ale tehdy ještě sloužila jinému účelu. Podlouhlou budovu jsme si prohlédli zvenku a následně jsme vstoupili dovnitř, kde nás překvapil jednoduchý interiér ve stylu 70.- 80. let dvacátého století. Jelikož se nám tento retro styl moc nelíbil, raději jsme přistoupili k výčepu, kde jsme si koupili turistickou známku a získali razítko do památníku. Potom jsme rychle vyšli ven, nastartovali povoz a popojeli k jiné chatě s názvem Luna. Od ní jsme vkročili na pozemky ski areálu, jenž byl vybudován v sedmdesátých letech 20. století. Nejprve jsme zamířili k dolní stanici vleku a postupně jsme stoupali nahoru do střední části sjezdovky. Celý areál patřil jen nám, nikoho jiného jsme tady v létě nepotkali a tak jsme se nerušeně pohybovali po zelené louce. Brzy jsme dorazili doprostřed sjezdovky, kde stála kaple sv. Václava, která k našemu údivu nebyla při stavbě lyžařského areálu zbourána. Kaple byla zasvěcená patronu české země, což nás vcelku překvapilo, protože v této dříve čistě německo-jazyčné oblasti Sudet bychom svatého Václava rozhodně nehledali. Ke kapli, jež byla postavena zřejmě někdy v 19. století, nás přivedla vyšlapaná pěšinka, linoucí se střední části sjezdovky. Před námi stála bíle omítnutá kaplička s polygonálně tvarovanou střechou, na jejímž vrcholu nemohl chybět kříž. Oblá stavba neměla žádná okna, ale to nám nevadilo, protože dveře byly otevřené a tak jsme se podívali i dovnitř. Když jsme si vnitřek prohlédli, nad vchodem jsme si přečetli nápis Sv.VÁCLAVE Nedej zahynouti nám ni budoucím. Potěšilo nás, že stavba byla v relativně dobrém stavu, protože po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 kaplička začala chátrat. Osada Bedřichovka se tak téměř vylidnila a stavba byla vystavena drsnému horskému klimatu bez pravidelné údržby. Naštěstí byla po roce 1989 opravena a tak jsme na sjezdovce nenašli jen její torzo. Následně jsme se po louce vrátili k autu, jímž jsme odjeli do Neratova.
Odpovědět
