No. 1931 - Kostnice u sv. Jakuba - Brno

Kostnici pod kostelem sv. Jakuba v Brně jsme si prohlédli první březnový den roku 2025. Po příjezdu do jihomoravské metropole jsme nejprve navštívili vodojemy na Žlutém kopci a pak jsme odjeli do obchodního centra Vaňkovka, kde jsme odložili naše šedé francouzské auto a vyrazili pěšky do středu města. V centru Brna jsme pak strávili zbytek výletu a poznali několik zajímavých pamětihodností. Jednou z nich byla zmíněná kostnice, do níž jsme sestoupili po schodišti, umístěném vedle kostela sv. Jakuba. Vzápětí jsme se octili v místnosti s pokladnou, kde jsme si koupili turistickou známku a získali razítko. Pak jsme již zahájili prohlídku druhé největší kostnici v Evropě, tedy alespoň podle počtu nalezených kostí. Ve vstupní místnosti jsme si pročetli informační panely s údaji o historii Jakubského náměstí, přilehlého hřbitova a fakta o objevení kostnice. Dále jsme si v osvětlených výklencích prohlédli drobné nálezy, objevené v průběhu let při zpřístupňování kostnice, náhrobní desku hejtmana císařského vojska Jana Valentina z Pfeffershofenu a jeho manželky Marie Eleonory Heleny či ocelovou sochu Charóna od umělce Josefa Zahradníka. Pak jsme již vstoupili do úzkých chodeb podzemí, kde bylo pohřbeno více než 50 tisíc zesnulých, z nichž jsme ovšem viděli jen zlomek. Chodby nebyly nijak dlouhé, v podstatě jsme se pohybovali ve třech různých částech, ale rozbíhaly se různými směry a byly členěny několika výklenky. Nejprve jsme přišli do kostniční komory, kde jsme kromě lebek a kostí našli Věčný svit, bronzovou sochu od brněnského výtvarníka jménem Gary. Na konci dlouhé slepé chodby jsme narazili na stupňovitě vyrovnané lebky, nad nimiž byly zavěšeny dvě práce brněnských umělců. Jednalo se o Slzy od Jaromíra Garguláka a Duši od Pavla Tasovského. Pak jsme se přesunuli do krypty, kde nás přivítal Svatý Jakub, bronzová socha od Jaromíra Garguláka. Pak jsme se věnovali patnácti náhrobním kamenům, jež byly nalezeny při otevření krypt kostela sv. Jakuba. Postupně jsme shlédli třeba náhrobník Františka Felixe Žalkovského, Kryštofa a Reginy Langhausenových, Anny Reichové a dalších. O kousek dál jsme spatřili velký kříž s trny a rubínovými kapkami od Pavla Tasovského, soustavu svícnů dalšího uměleckého kováře, Milana Michny a dílo Pieta od Pavla Hřebička. Vedle tohoto zákoutí jsme našli nejstarší dochovanou část kostnice, oddělenou dřevěnými příčkami a opěrnými stěnami. Viděli jsme ji v původním stavu a od velkého množství lebek nás dělila jen skleněná deska. V poslední části expozice jsme obdivovali dobře zachovalé kostry dívky a muže. Dále se zde nacházelo schodiště s původním vstupem do krypty, na němž stála skleněná plastika Boží tělo od výtvarnice Magdaleny Ríčanové a tím naše exkurze v kostnici skončila. Rozvážným krokem jsme se vrátili do vstupní haly a podzemí opustili. O dvě hodiny později nás čekal další sestup do stísněných prostor, neboť jsme měli objednanou procházku labyrintem pod Zelným trhem.

Návštěvy : 1.3.2025

Navštívil jsem kostel, zde velmi ochotná paní měla k dispozici TZ pouze kostela. Kostnice je uzavřená do 15.1.2025 a TZ jinde nejde sehnat.

Z Kostnice, kostel se opravuje.

Známku jsem koupil v infocentru POD KROKODÝLEM.

Zajímavý zážitek. My na průvodkyni nečekali, informace jsme si přečetli z textů, který nám byl zapůjčen a dále z informačních panelů. Než jsme však došli na konec, průvodkyně se k nám dostala se skupinkou ostatních, takže jsme si to ještě i vyslechli. Průvodce toho poví více, než je uvedeno v textu a určitě nemluví pouze tři minuty, takže za mne doporučuji klidně počkat na výklad. Místo má zvláštní pietní atmosféru, kterou dokresluje hudba.

TZ v íčku neměli, jen na pokladně kostnice.

Vstupné sice lehce dražší, ale jinak rozhodně stojí za návštěvu!

Na informacích o prohlídce je sice uveden začátek každých půl hodiny, ale prohlídka je individuální. Takže kdy příjdete, tak se sami jdete dívat.
Ty půlhodiny se mají týkat komentovaného výkladu, který však prý trvá tak tři minuty. A protože je v kostnici vyvěšen text o vzniku a nálezu, tak mám dojem, že na výklad čekají jen ti, kteří nechtějí tabule číst.
Cena 140 Kč mne sice také překvapila, ale kdo chce kostnici vidět, tak rád zaplatí. Nechodí se sem přeci každý den a můžete tam být pak třeba celý den :-)

TZ koupena v pokladně na Špilberku, kde mají i mnohé jine.

Kostnice stojí za návštěvu, jen to vstupné je opravdu trochu přepálené. Známek dostatek přímo v kostnici.

Známka zakoupena v Brněnském IC.

V kostnici navzdory otvírací době vylepené na dveřích nebyla o půl druhé ani noha,známku jsme sehnali v pokladně hradu Špilberk.Jinak jsem v kostnici už jednou byl,za přemrštěné vstupné 140,- nic moc...

Včera jsem navštívil kostnici, vstupné 140 Kč, známek dostatek, popravdě na to, že to je 2. největší kostnice v Evropě po Paříži čekal jsem mnohem víc...

Dnes ráno jsem navštívil Kostnici pod kostelem sv. Jakuba v Brně. TZ známku měly (byly tam dvě slečny :-)), ale odmítly ji prodat, prý nemoouho, neboť ještě nemjí změněé ceny na novou hodnotu DPH. Přijde mně to jako lehký nesmysl, když vstupneky prodávají... Nicméně nehádal jsem se.Kostnici doporučuji.

Kostnice je nádherně zrekonstruovaná, s přimhouřením všech očí se to vstupné vyplatí :-).

Tuto známku lze získat zatím pouze v pokladně Kostnice, na druhém prodejním místě (Infocentrum, Kapucínské náměstí 5) ji ke dni 31. července 2012 nebylo možné koupit, protože ji ještě (pravděpodobně) neměli.

Kostnici,která se nachází na Jakubském náměstí,a má otevřeno út-ne 9.30-18 hod.,a prohlídky se konají každých 30 minut,jsme navštívili v neděli 8.7.Kostnice je sice rozhlehlá a pěkně zrekonstruovaná,ale v Kutné Hoře se nám líbilo víc.

TZ jsou k mání v pokladně kostnice.Kostnice sama stojí za shlédnutí!