Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Pěticestí v Orlických horách jsme poprvé navštívili během zimní dovolené v lednu 2010, kdy jsme se na týden ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí. Pátý den ráno po snídani jsme jako vždy zašli do sklepa pro naše běžky, umístili je na střechu auta a vyrazili do Čertova dolu u Zdobnice. Pak jsme na běžkách vyrazili na horský hřeben a po 7,5 kilometrech jsme přijeli na Pěticestí. Ocitli jsme se na hojně navštěvovaném rozcestí turistických tras v nadmořské výšce 1004 metrů a světe div se, byli jsme zde úplně sami. S úlevou jsme sundali lyže a schovali se v přístřešku Horské služby, jenž v sezóně poskytoval základní občerstvení, ale v zimě byl zavřený. Nijak nám to však nevadilo. V batohu jsme si totiž sebou přivezli horký čaj a svačinu, takže jsme se najedli z vlastních zásob. Když jsme se občerstvili a odpočinuli si, přesunuli jsme se k informačním tabulím, jež byly romanticky pokryté jinovatkou a přečetli si o tomto místě pár zajímavostí. Zaujalo nás, že se toto místo dříve jmenovalo U tří mezníků, protože se zde setkávaly katastry obcí Zdobnice, Říček a Orlického Záhoří. Název rozcestí nás trochu zmátl, protože na mapě bylo vidět, že se tu setkává hned šest cest a jedna z nich se po několika desítkách metrů dál navíc ještě dělila. Chvíli jsme se rozhlíželi kolem sebe a potom jsme zamířili jsme stejnou cestou zpět ke Kunštátské kapli.
Na Pěticestí jsme se podruhé zastavili v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Druhý den pobytu jsme se lanovkou z Říček vyvezli na horský hřeben a napojili se na žlutou značku, která nás vedla směrem na Pěticestí. Po cestě jsme se občerstvili čerstvými borůvkami, odlovili dvě kešky, prozkoumali dva vojenské bunkry a také jsme narazili na podmáčený terén, s nímž jsme bojovali dokud jsme nedorazili na nedaleké Pěticestí. Na tomto magickém rozcestí, z něhož se cesty paradoxně rozbíhaly šesti směry, jsme stanuli už podruhé. Zatímco v zimě jsme zde byli takřka sami, nyní za krásného slunečného počasí jsme se tady potkali se spoustou dalších turistů, cyklistů a nechyběl ani nějaký ten čtyřnohý miláček. Přístřešek horské služby byl na rozdíl od zimy otevřen, ale jeho služeb jsme nevyužili. Našli jsme si místečko bokem, kde jsme snědli pár oplatků z vlastních zásob a nezapomněli se také napít. Po lehkém občerstvení jsme odlovili kešku, prozkoumali přilehlý bunkr a po deseti minutách jsme se vydali ke Kunštátské kapli.