Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Turisty oblíbený Šerlich na hlavním hřebenu Orlických hor jsme poprvé navštívili během zimní dovolené v lednu 2010, kdy jsme se na týden ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné. Předposlední den pobytu jsme zamířili do Deštné v Orlických horách, kde jsme prozkoumali ski areál a kostel sv. Máří Magdalény. Následně jsme odjeli na Šerlich, kde jsme na parkovišti pod kopcem odložili naše zelené korejské auto. O chvíli později jsme se na lyžích vydali na nejvyšší vrchol Orlických hor Velkou Deštnou. Po návratu na parkoviště jsme lyže odložili na střechu auta a pěšky se vydali na nedaleký Šerlich. Zanedlouho jsme vystoupali na plochý kopec, na němž byla v letech 1924 - 1925 Klubem českých turistů postavena Masarykova chata a vzápětí jsme vstoupili dovnitř. Prostory restaurace však byly nadité k prasknutí, takže jsme přehodnotili náš původní úmysl v chatě poobědvat. A protože jsme si turistickou známku koupili už předtím v suvenýrech v Deštné, pouze jsme obsluhu požádali o razítko do památníku. Potom jsme vyšli ven a zamířili k rozcestníku, jenž stál na hranicích s Polskem. U směrovek pak stačil jeden krok k tomu, abychom opustili Česko. Pak jsme se vrátili k pocukrované chatě a následně jsme sestoupili dolů na parkoviště. Nastartovali jsme náš vůz a odjeli do Deštné v Orlických horách, kde jsme si prohlédli exponáty muzea zimních sportů a turistiky.
Podruhé jsme Šerlich navštívili na konci září 2024 v rámci turistické výzvy Jdi do hor. Ráno jsme šedým francouzským autem vyrazili z Olomouce do Orlického Záhoří, kde jsme zaparkovali, vyfotili si kostel sv. Jana Křtitele a pak jsme se přesunuli na autobusovou zastávku. Po chvíli přijela plechová krabice, otevřela papulu a odvezla nás na horské sedlo Šerlich. Vzápětí jsme zahájili výstup ke 150 metrů vzdálené Masarykově chatě a když jsme přišli ke schodišti pod chatou, prohlédli jsme si bustu prezidenta T. G. Masaryka. Pak jsme vystoupali k chatě a vzápětí jsme vkročili dovnitř. Ráno zde téměř nikdo nebyl a tak jsme se pohodlně usadili, vyčkali na obsluhu a objednali si kávu s palačinkami. Vcelku jsme si pochutnali a při placení nás překvapila poměrně příznivá cena. Po chutném občerstvení jsme si prohlédli interiér chaty, které dominoval masivní sloup uprostřed jídelny, jež zdobil z jedné strany znak Hradce Králové a z druhé strany Strom života se znakem KČST. Všimli jsme si také basreliéfu vousatého horala od Ludvíka Goebela z roku 1941, který byl dodatečně byl označen za Rampušáka, dobrého ducha hor. Na chodbě jsme si pak prostudovali historické fotografie a kresby Masarykovy chaty a dali si razítko do památníku a pak jsme vnitřek chaty opustili. Venku jsme se šli podívat na repliku hraničního kamene, jeho originál jsme o 14 let dříve viděli v deštenském muzeu, kde zkrášloval zahradu. Pak jsme se napojili na červenou turistickou trasu, pojmenovanou jako Jiráskova cesta a vyrazili směrem na Velkou Deštnou.
Odpovědět
