Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Vyškovským pamětihodnostem jsme se poprvé věnovali roku 2008 a to během říjnového výletu, který jsme celý strávili v tomto okresním městě a jeho okolí. Po příjezdu do Vyškova v den státního svátku jsme naše zelené korejské auto zaparkovali před vstupní bránou do zámeckého parku a následně jsme se vydali do muzea, nacházející se v bývalém šlechtickém sídle. Poctivě jsme si prohlédli všechny historické expozice a za dalšími památkami jsme se za krásného slunečného počasí vydali na Masarykovo náměstí, kde jsme postupně shlédli kamennou kašnu, nově opravenou studnu s památníkem, morový sloup se sochami sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého, několik zajímavých měšťanských domů a v neposlední řadě radnici s vyhlídkovou věží, na kterou jsme ovšem nevystoupali. Pak jsme začali hledat vhodnou restauraci, kde bychom se naobědvali, ale buď byly zavřené, příliš drahé nebo nepřijímali stravenky. Zklamáni jsme se úzkou Radnickou uličkou, překlenutou rozpěrnými oblouky neboli rampouchy, vrátili zpět k autu a odjeli do obce Luleč. Zde jsme shlédli kostel sv. Martina a pak jsme zamířili do Drnovic, kde jsme se slušně najedli v restauraci Sport.
V rozmezí několika následujících let jsme často jezdívali do Brna za nákupy, čehož jsme vždy využili k poznávání památek ve městě a také v jeho okolí. Nezřídka jsme se ještě před příjezdem do jihomoravské metropole zastavovali na různých místech a tak tomu bylo i na konci října 2011, kdy jsme se věnovali několika zajímavostem na Vyškovsku. Jednou z nich byla kaple Panny Marie Vranovské v Nosálovicích, místní části Vyškova, která zde byla vystavěna v letech 1905 – 1907, kdy se také dočkala slavnostního vysvěcení. Naše stříbrné auto z Francie jsme zaparkovali jen pár metrů od kaple a vyrazili na její obhlídku. Pak jsme v tújích u kaple odlovili kešku a stejně jako před třemi roky jsme odjeli do Drnovic, ale tentokrát nikoliv na oběd, ale na rozhlednu Chocholík.
První únorový den roku 2013 nebylo po sněhu ani památky, svítilo sluníčko a bylo docela teplo, takže jsme toho využili a navštívili téměř všechny zbývající památky města Vyškov Jako první jsme v místní části Křečkovice shlédli kapli sv. Václava. Potom jsme se francouzským stříbrným autem přesunuli do další okrajové části města Brňan, kde jsme si prohlédli kapli sv. Michala. Zvon na kapli právě odbíjel poledne. Dlouho jsme se zde nezdrželi a jeli do centra města. Zaparkovali jsme u bývalé synagogy, která dnes slouží Československé církvi husitské a zvenku si ji prohlédli. Pěšky jsme dále pokračovali na Masarykovo náměstí. Postupně jsme shlédli vysokou věž radnice, zajímavou městskou studnu, Ganymédovu kašnu a Morový sloup se sochami sv.Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Zašli jsme také do informačního centra, kde si nejmladší členka výpravy koupila pohledy a kde jsme získali dvě razítka do památníku. Další naše kroky vedly uličkou ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Nahlédli jsme rovněž dovnitř, ale přes mříže jsme se k oltáři nedostali. Vyšli jsme ven před svatostánek a vzápětí nás zaujaly zajímavé budovy knihovny Karla Dvořáčka a za frekventovanou silnici stojící budova gymnázia. Potom jsme se vrátili na náměstí a Radnickou ulicí jsme prošli k pizzerii U piráta, kde jsme se naobědvali, ale moc spokojeni jsme nebyli, protože jedno jídlo bylo nedovařené. S reklamací jsme ovšem uspěli. Další naše kroky vedly do Radnické ulice, v níž nás opět zaujaly prampouchy, což jsou rozpěrné oblouky se stříškou mezi dvěma budovami. Po obědě jsme se vydali k blízkému zámku, kde dnes sídlí muzeum. Jelikož jsme jej navštívili při první návštěvě, pouze jsme jej nafotili a prohlédli si park se zajímavou lodžií. Naše pěší prohlídka pokračovala k nedalekému hřbitovnímu kostelu Panny Marie. Na něm nás nad vchodem zaujaly erby kardinála Františka Ditrichštejna a biskupa Wolfganga Hannibala von Schrattenbacha. Pěkná byla i freska nad těmito erby. Následně jsme se vrátili k autu a popojeli ke kapli sv. Anny, kterou jsme si krátce prohlédli. To byl již poslední cíl ve Vyškově, který jsme opustili a jeli domů do Olomouce, kde na nás čekal nadšený lovec keší, který zůstal ležet doma ležet s chřipkou.
Trvalo více než šest let, než jsme do Vyškova přijeli počtvrté, abychom shlédli další porci místních zajímavostí. Vše začalo návštěvou zoologické zahrady, kde jsme strávili prakticky celé dopoledne a pak jsme se vrátili k našemu stříbrnému autu, jímž jsme odjeli do vyškovské čtvrti Dědice. Zde jsme se naobědvali v restauraci U Benešů a po jídle jsme si prohlédli místní kostel Nejsvětější Trojice a tři vodní mlýny, nazvané podle jejich majitelů Krajčův, Fricův a Tomáškův. Pak jsme popojeli do místní části Pazderna a svůj čas věnovali kapličce. Po chvilce jsme se autem přesunuli do čtvrti Nosálovice, kde jsme se krátce zastavili u bývalého Kummerova mlýna. Následoval návrat na okraj Vyškova, kde jsme si pouze přes plot prohlédli Součkův mlýn, protože se k němu nedalo dostat blíže. Pak jsme autem odjeli k zámku a pěšky se vydali na procházku po Masarykově náměstí, jehož památky jsme tak viděli už potřetí. Další naše kroky vedly okolo městských hradeb, kolem nichž jsme došli k pivovaru. Bohužel byl v době naší návštěvy již zavřený a pivo nevařil. Poté jsme se vrátili k zámeckému areálu, prohlédli si zdejší kruhovou baštu a pak se vydali do muzea. Po 11 letech jsme tak opět viděli muzejní sbírky a navíc jsme se ještě šli podívat na výstavu Největší záhady a tajemství světa, kde nás nadchly opravdu velmi zajímavé exponáty, včetně Ďáblovy bible či sochy Moai. Když jsme zámek opustili, odjeli jsme na okraj Vyškova, prohlédli si Trávnický mlýn a pak se vrátili domů do Olomouce.
Všechny návštěvy pak najdete na mých stránkách, uvedených v nadpisu.
Odpovědět
