Jiří Vaníček
ocimaturisty.cz
Vysokým Mýtem jsme projížděli pokaždé, když jsme si naplánovali nějakou dovolenou v Severních nebo Středních Čechách, neboť dálnice D35 byla postavena až mnoho let poté, co jsme začali sbírat turistické známky a cestovat. První zastávku v tomto městě, jež bylo založeno králem Přemyslem Otakarem II. jako jedno z obchodních středisek na hlavní spojnici Čech s Moravou, jsme učinili během zpáteční cesty z červencové dovolené, kterou jsme strávili v okolí Máchova jezera. Tehdy jsme naše zelené korejské auto zaparkovali na náměstí nesoucí jméno zakladatele města a vydali se do regionálního muzea. V pokladně jsme zjistili, že se zde konají pouze výstavy, což nám moc nelákalo a tak jsme dovnitř nešli. Následně jsme si šli prohlédnout kostel sv. Vavřince a potom jsme si na hlavním náměstí koupili zmrzlinu. Na závěr jsme si nechali návštěvu Pražské brány, sloužící jako vyhlídková věž a pak jsme se již vrátili k autu, jímž jsme odjeli domů do Olomouce.
V určitém období jsme hojně navštěvovali východočeský kout naší krásné země, zejména kvůli dovozu mýdel do Zářecké Lhoty a prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili k poznávaní zajímavých míst v tomto kraji. Jednoho říjnového dne jsme po dlouhých osmi letech podruhé zavítali do Vysokého Mýta. Naším prvním podzimním cílem se stal kostel Církve československé husitské neboli Husův sbor, poté jsme odjeli k Dolnímu mlýnu a následně jsme naše stříbrné auto zaparkovali na Tyršově náměstí. Po prozkoumání památek na tomto malém náměstí jsme se vydali na velkou procházku centrem Vysokého Mýta, přičemž jsme kráčeli podél středověkého opevnění a postupně shlédli Vodárenskou věž, Klášterní baštu, Jungmannovy sady, Choceňskou bránu, kostel Nejsvětější Trojice, Litomyšlskou bránu, a opět jsme si prohlédli největší dominantu města kostel sv. Vavřince a krásnou Pražskou bránu, u které byla od naší první návštěvy postavena socha krále Přemysla Otakara II. Bránou jsme prošli na velké čtvercové náměstí Přemysla Otakara II., kde jsme viděli Starou poštu, Panský dům, Starou radnici, Fontánu, Mariánský sloup, Sluneční hodiny a další měšťanské domy. Potom jsme se za praskotu dřeva v krbu naobědvali v penzionu Tošovský a po jídle jsme zavítali do dvou muzeí. Nejprve jsme na náměstí shlédli krásné auta karosáře Sodomky a jiné exponáty, odkud jsme se uličkami přesunuli do Regionálního muzea, kde se zrovna konala vernisáž a vstup byl zdarma. Na závěr jsme autem odjeli k Hornímu mlýnu pod Choceňskou bránou, po jehož obhlídce jsme odjeli domů do Olomouce.
O tři roky později jsme v červenci do věnného města českých královen zavítali potřetí a opět se tak stalo v rámci dovozu mýdel. Tentokrát jsme stříbrné auto francouzské výroby zaparkovali u Horního mlýna a následně jsme se prošli po pět kilometrů dlouhé naučné stezce Vinice. Po návratu k autu jsme odjeli ke starému pivovaru, který se bohužel léta rozpadal a následně jsme zavítali do dvou malých pivovarů. Nejprve to byl minipivovar Mejto, kde jsme si koupili pivo sebou a na závěr celého výletu jsme se zastavili v restauraci Kujebák, kde měšťanský pivovar vařil také svůj chmelový mok. Pak jsme již odjeli domů do Olomouce.
Odpovědět
