Ostrava byla po staletí rozdělena řekou Ostravicí na dva samostatné celky - Moravskou a Polskou, později Slezskou Ostravu. Klíčový byl brod přes řeku, na obchodní cestě od Opavy do Krakova. Hrad zde stával už od 11. století, a to na severním břehu, v Polské Ostravě, která je připomínána už roku 1229 jako součást polského státu. Těšínský kníže Kazimír I. ale v roce 1327 uznal svrchovanost českého krále Jana Lucemburského a od této doby byla Ostrava součástí Českých zemí, v držení Opolských a Těšínských knížat. Hrad byl vždy významným vojenským opěrným bodem, nicméně osada samotná byla víceméně jen jeho podhradím. Ještě v roce 1804 zde žilo pouhých 643 obyvatel. Začalo ale dolování uhlí a o sto let později napočítali ve Slezské Ostravě téměř 23 tisíc lidí. Roku 1879 byla povýšena na městys, v roce 1920 na město. Všechny architektonické památky Slezské Ostravy jsou tak především industriální, a nebo novodobé. Samotná radnice z roku 1913 sice vypadá jako zámeček, ale odpovídá historizujícímu slohu, který byl na počátku 20. století pro stavbu úřadů typický. Původní centrum Polské Ostravy se rozkládalo v okolí zámku, avšak od poloviny 19. století se postupně přesouvalo na Zámostí. Až v roce 1927 prodali měšťané prostranství pod Jaklovcem stavební firmě bratří Špačkových na stavbu honosných dvoupatrových obytných domů s obchody v přízemí. Vzniklo tak Špačkovo náměstí, které dnes nese jméno prvního kosmonauta Gagarina a připomíná tak druhou polovinu 20. století, kdy byla Ostrava železným srdcem socialistického Československa.
