Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Jihomoravskou vesnici Boršice jsme navštívili v dubnu 2026 během výletu, který jsme strávili ve zmíněné vsi a také v nedalekých obcích Břestek a Salaš. Po příjezdu do Boršic jsme naše šedé francouzské auto zaparkovali pod kostelem sv. Václava, jenž byl vystavěn v letech1670 – 1680 na místě starého dřevěného svatostánku a vzápětí jsme k němu začali stoupat po dlouhém schodišti, které bylo vybudováno v roce 1947. Zhruba v polovině výstupu jsme se zastavili u sochy sv. Antonína z 18. století, který byl obklopen vkusnou parkovou úpravou a kovovým plůtkem. Když jsme si umělecké dílo z pískovce prohlédli, dokončili jsme výstup a začali se věnovat samotnému kostelu s 30 metrů vysokou věží. Dveře byly otevřené, takže jsme nahlédli do interiéru stavby a potom jsme kostel obešli kolem dokola. Pak jsme se krátce věnovali sousední faře a následně jsme zamířili k soše Panny Marie, přičemž jsme se pohybovali po starém hřbitově, na němž se pohřbívalo až do roku 1829. Brzy jsme přišli ke zmíněné soše modlící se světice se sepjatýma rukama, ukryté pod dvojicí rozkvetlých stromů, která vznikla patrně na začátku 20. století. Potom jsme se vydali ke 400 metrů vzdálené pokloně. Tak se totiž nazývala drobná zděná sakrální stavba bez vnitřního prostoru, určená k uctění svatého nebo k modlitbě při cestě do polí a vinohradů. Brzy jsme k ní dorazili a hranolová boží muka se čtvercovým půdorysem jsme si krátce prohlédli. V proskleném výklenku jsme našli sošku modlícího se dítěte Ježíše v typickém modrém rouchu, nad nímž visel malý dřevěný kříž s korpusem Krista. Pod dozorem majitelů přilehlého vinohradu jsme si kapličku obešli kolem dokola a pak jsme se seznámili s její historií, které se začala odvíjet roku 1902. Zároveň s výstavbou kaple byly patrně vysazeny lípy, pod nimiž se drobná církevní stavba ukrývala. Když jsme si vše prohlédli, vrátili jsme se zpět ke kostelu, nasedli do auta a odjeli na místní farmu. Když jsme u ní po chvíli zaparkovali, vrátili jsme se na křižovatku, zabočili doprava a kráčeli rovně po hlavní ulici, která nás brzy přivedla k Malému obelisku. Jednalo se o památník, připomínající duchovní a kulturní odkaz soluňských bratří, který výrazně ovlivnil identitu a vzdělanost našich předků. Když jsme si Malý obelisk dostatečně prozkoumali, šli jsme ulicí dál až k pískovcovému kříži s Kristem, který roku 1878 vytvořil neznámý sochař. Jen pár metrů od kříže nás zaujaly některé výtvory místního kováře, zejména zelená socha Svobody s nezvyklou tváří, stojící před domem umělce. O kousek dál jsme zabočili doleva a po několika stovkách metrů jsme přišli do lesíku Chrástka, kde začínala velmi pěkná naučná stezka s názvem Po stopách lovců mamutů o délce jednoho kilometru, na které nás čekalo 11 informačních panelů. Postupně jsme si pozorně pročítali jeden za druhým, takže jsme se dokonale seznámili se životem našich předků. Cestou jsme potkali šamanský sloup či dřevěné sochy zvířat a lidí. Jedenáctá tabule udělala krásnou tečku za naším putováním po boršické stezce, která nám ukázala pravěk v jeho nejpřirozenější a lidské podobě. Po dočtení posledních řádků jsme se pokochali výhledem na obce Boršice a pak jsme stezku opustili. Moc se nám líbila. Bylo vidět, že si v Boršicích dali záležet, aby paleolit nepůsobil jen jako hromada kostí a kamení, ale jako živý příběh lidí, kteří byli v mnoha ohledech stejní jako my. Následně jsme se stejnou cestou vrátili k farmě a zahájili její průzkum.
Odpovědět