Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Palác Šlechtičen v Brně jsme navštívili první březnový den roku 2026. Auto jsme nechali doma a do jihomoravské metropole jsme přijeli autobusem. Seznámili jsme se zde s několika turistickými cíli, mezi něž patřilo muzeum v Paláci Šlechtičen, který byl postaven v letech 1682 - 1690 ve stylu městského barokního paláce brněnským stavitelem Janem Křtitelem Ernou. Když jsme k němu přišli, otevřeli jsme velké dveře a vstoupili do bývalého průjezdu. Vpravo se nacházela pokladna, kde jsme koupili vstupenky, turistickou známku a odložili si věci do skříňky. Pak jsme se vydali do protější kaple Očišťování Panny Marie, která vznikla jako duchovní centrum celého ústavu šlechtičen a sloužila výhradně pro modlitby a rozjímání dívek, které v paláci žily a vzdělávaly se. Pak jsme zamířili do vstupní haly, kde nám pracovnice muzea zkontrolovali vstupenky a poslaly nás do vyšších pater. Po schodech jsme vystoupali do druhého poschodí, kde se nacházela expozice Tradiční kultura na Moravě v zrcadle času. Za dveřmi proběhla další kontrola vstupného a pak jsme si prohlédli legendární pluh, kterým v roce 1769 císař Josef II. zoral pole nedaleko Rousínova. V následujících místnostech jsme našli předměty, které v minulých staletích lidé používali k práci doma i na poli, shlédli výstavu a vybavení lidských obydlí s malovaným nábytkem, truhlami, skříněmi, kredencem, stoličkou a židlemi, seznámili se s životem moravského člověka či novokřtěnci. Další naše kroky vedly do zadní místnosti, v níž vesele vyhrávala hudba. Poslechli jsme si zde pár lidových písní, prohlédli hudební nástroje a také sbírku gramofonech desek a cédéček. V podlouhlé chodbě jsme našli cechovní znaky, vývěsní štíty, keramické formy, hrnce, mísy, kachle z kamen, obrazy s náboženskou tématikou na plátně, sbírku novokřtěneckých fajáns, podmaleb na skle a sošky svatých. Když jsme si všechno prohlédli, sestoupili jsme o patro níže a po třetí kontrole vstupenek jsme se začali věnovat expozici o kočovném divadle. Chvíli jsme se dívali na film a potom jsme si prohlédli desítky loutek a jiných exponátů z éry kočovného marionetového divadla. Líbila se nám maringotka a scéna, připomínající oponu, kde se promítal další film. Pak jsme si chvíli pohráli s loutkami v dílně pro děti, ale pohyb s provázky se nám moc nedařil. Jakmile jsme si vše prohlédli, sestoupili jsme do přízemí a zamířili do poslední expozice, věnované amatérskému divadlu první poloviny 20. století. Unikátním prvkem výstavy byly první průmyslově vyráběné loutky, takzvané alšovky, které navrhl český kreslíř a grafik Ondřej Sekora v roce 1912. Dále jsme zde viděli typické loutky, dekorace a dokumenty o divadle. Kolekce pocházely z několika řezbářských dílen. Nejstarší a nejvzácnější loutky ve sbírce Moravského zemského muzea pocházely z mirotické dílny řezbáře Mikoláše Sychrovského asi z poloviny 19. století. V expozici jsme našli mnoho různých kašpárků nebo čertů a nechyběl zde ani pan král či vodník se smrtkou. Poté, co jsme prozkoumali i tuto expozici, vrátili jsme se do pokladny pro své věci, oblékli se, vyšli ven na náměstí Svobody a šli se najíst do Tureckého kebabu. Po jídle jsme zamířili k nedalekému Mahenovu divadlu.
Odpovědět
