Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Kostel sv. Jakuba Staršího v centru Brna jsme poprvé navštívili v únoru 2013, kdy jsme poznali mnoho církevních památek v širším centru města. Mezi ně patřil zmíněný kostel, jenž byl založen pro potřebu německých a vlámských kolonistů na počátku 13. století. Ihned po svém vzniku byl obklopen hřbitovem, ale když jsme ke svatostánku přišli, nemohli jsme se po něm projít, protože byl v roce 1784 zrušen. Kostel sv. Jakuba ve své historii prošel několika přestavbami, přičemž my jsme jej viděli v podobě, kterou získal v rámci regotizace na konci 19. století. Nejprve jsme se věnovali průčelí stavby, jemuž dominovala 92 metrů vysoká hranolová věž s okny a ciferníkovými hodinami a fiálami. Když jsme se zaměřili na střed věže s úzkým oknem ve tvaru střílny, na konci gotického oblouku jsme uviděli neslušného mužíčka s holým zadkem. Nalevo byla k věži připojena schodišťová věž lemována opěráky a napravo jsme spařili misijní kříž. V přízemí jsme našli vysoký, plasticky zvýrazněný a bohatě profilovaný vchod, ale dovnitř jsme nešli. Místo toho jsme se vydali na obchůzku kolem svatostánku, jehož loď členilo 24 monumentálních oken, vysokých 13 metrů. Ohromil nás pravidelný rytmus mohutných opěrných pilířů, které byly zakončeny fiálami a křížovými kyticemi. Na okrajích opěráků jsme si všimli funkčních i estetických chrličů v podobě zvířecích monster, které odváděly vodu ze střechy. Pak jsme již přišli k presbytáři, jenž měl tvar poloviny osmiúhelníku a byl o něco užší a nižší než hlavní loď kostela. Jednotlivé plochy presbytáře oddělovaly opěráky, nad nimiž se nacházela už jen korunní římsa, zdobená motivem otevřeného květu po celém svém obvodu. Stěny presbytáře byly děleny dvěma podlouhlými okny, vysokými téměř od stropu až k zemi, jež byly rozděleny na tři stejně úzké části a zdobeny trojlisty. Okna od sebe oddělovala jednoduchá přípora zakončena fiálou s podobným zdobením jako měl opěrák s absencí chrličů. Takto se to opakovalo v každé ze tří stěn presbytáře. Na druhé straně lodi jsme narazili na kapli a sakristii. Kaple měla plamínkový dekor, nad kterým se nacházelo atypicky kruhové okno, zatímco sakristie byla větší a měla více ornamentálních zdobení na fasádě. Průčelí sakristie bylo ohraničeno fiálami s křížovou kytkou. Dalším výrazným prvkem byl velký vimperk s kraby a křížovou kyticí na samém vrcholu. Tam, kam nezasahoval neboli vimperk trojúhelníkový štít nad oknem, byla sakristie lemována atikou. Právě v přípravně kněžích se dříve nacházelo Pilgramovo unikátní točité schodiště s krouženou klenbou, které však bylo bohužel v 19. století strženo. Pak jsme již přišli ke schodišťové věžičce na boku hranolové věže a znovu jsme tak stanuli u přední části kostela, čímž jsme dokončili jeho obchůzku. Další naše kroky vedly na náměstí Svobody, kde jsme si u McDonald´s dali kávu. Potom jsme již odjeli domů do Olomouce.
První březnový den roku 2026 jsme kostel sv. Jakuba navštívili podruhé, přičemž jsme do města přijeli autobusem, protože jsme se pohybovali pouze po centru Brna. Jednou z památek, které jsme tentokrát viděli, byl zmíněný svatostánek v gotickém duchu, který jsme opět obešli kolem dokola a pak jsme nádherným vchodem vstoupili do jeho útrob. Za vstupní předsíní se nám otevřel pohled do monumentální lodi s krásnou výzdobou a mnoha zajímavými prvky. Postupně jsme shlédli několik bočních oltářů z poloviny 18. století a kapli Panny Marie Bolestné, která byla původně Pilgramovou předsíni. Na hlavním novogotickém oltáři, vytvořeném v 19. století z různobarevných mramorů, jsme shlédli pískovcové sochy Kalvárie, sv. Cyrila a sv. Metoděje a pod vrcholovým baldachýnem naším očím neunikl sv. Jakub. Líbila se nám renesanční kazatelna s kamenným schodištěm z roku 1526. V kostele volně stála barokní socha sv. Jana Nepomuckého či novodobé sochy sv. Judy Tadeáše, sv. Antonína Paduánského a sv. Alžběty. Na konzolách v chórovém ochozu jsme spatřili dvanáct soch apoštolů z konce 70. let 19. století a pozdně gotická socha Krista Spasitele z poloviny 15. století. Na hudební kruchtě jsme viděli varhanní stroj z šedesátých let 19. století se sochařskou a řezbářskou výzdobou prospektu od Antonína Rigy. Pod kůrem jsme nemohli přehlédnout dvě novogotické zpovědnice a stejný počet barokních se sousošími Krista s Máří Magdalenou a sv. Pavla se setníkem. Hodně času jsme strávili v presbytáři, kde stála mramorová křtitelnice. Za hlavním oltářem jsme našli mohutný náhrobek maršála Louise Raduita de Souches a naproti jsme spatřili bronzový korpus Krista. Po stranách stály sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty vápence a kolem obvodové zdi presbytáře nás velmi zaujaly heraldické náhrobky a epitafy s aliančními erby. Na klenbě presbytáře jsme obdivovali malované znaky města Brna s letopočtem 1526 a alianční královské znaky Ludvíka Jagellonského a Marie Habsburské. Dále se na stropě nacházely různé letopočty, které v historii kostela hrály důležitou roli. Ve svornících jsme spatřili mistrovské značky stavitele Johanna Starpedela, zedníka Pietra Gabriho, kameníka Antonia Silvy, cechovní znamení, znak Brna, erb Hanuše Haugvice z Biskupic a monogramy brněnských měšťanů. Když jsme si vše prohlédli, pomalým krokem jsme zamířili pod hudební kůr, kde jsme si u průvodce, jehož služby jsme ovšem nevyužili, koupili turistickou známku. Potom jsme již nádherný svatostánek opustili a vydali se do muzejních expozic v paláci Šlechtičen.
Odpovědět
