Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Oslavany jsme navštívili během pobytu u příbuzných na Jižní Moravě a kromě zámku jsme v tomto městečku navštívili také ráj permoníků, neboli zábavní park a lanové centrum Permonium. Naše francouzské stříbrné auto jsme nechali na bezplatném parkovišti před bránou do areálu a než jsme se vydali dovnitř, odlovili jsme místní kešku. Následně jsme bránou vstoupili do areálu bývalého dolu na uhlí, které se zde těžilo již od roku 1755 a zamířili jsme ihned k pokladně. Kasa a prodejna suvenýrů sídlila v budově bývalé známkovny, kde si každý, kdo pracoval pod zemí, vyzvedl svou osobní známku. My jsme si zde koupili rodinné vstupné, turistickou známku a získali několik razítek do památníku. Zatímco děti měli vstupné zaplaceno včetně interaktivní dobrodružné hry, my dospělí jsme jim dělali odborný doprovod, rádce, nosiče proviantu a v neposlední řadě jsme byli připraveni poskytnout jim v případě potřeby první pomoc. Před startem hry jsme si na zápěstí připnuli hodinky bez ciferníku a ručiček, které nám otevřely cestu do říše permoníků a vzápětí se naše drahé ratolesti přihlásili v budově pokladny pomocí hodinek do boje a na obrazovce si přečetli svůj první úkol. Poté jsme vyšli ven z budovy známkovny a turnikety jsme ladně vklouzli dovnitř herního areálu. Prošli jsme kolem lanového centra s poetickým názvem Pavoučí past, minuli Důlní jezero a dorazili k sopce, v jejíž útrobách proběhl první úkol. Potom si oba přečetli na obrazovce terminálu nové zadání a záhy jsme se vydali za jeho splněním. Museli jsme zdolat labyrint chodeb a pak projít pralesem. Potom se před námi objevilo rourové pole, kde jsme neúspěšně hledali ty správná čísla. Pak jsme opustili proklaté rourové pole a vstoupili do Velkého důlního pole. Zatímco jeho menší kolega nás příliš nezdržel, ve velkém poli jsme strávili mnoho času různými úkoly. S velkým úsilím jsme zvládli menší částí bludiště projít a po pár minutách jsme dorazili k obrtlíku, který získal své pojmenování zcela po právu. Potom jsme se znovu pustili napříč Velkým důlním polem a po několika zatáčkách jsme došli k dílně s názvem Verštat. Nacházel se zde terminál, do něhož děti vložili kódy z obrtlíku. Oba je měli dobře a hned poté si přečetli další úkoly. Jeden proběhl v samotné dílně, druhý ve štole, kam jsme sjeli výtahem. Následně jsme vešli do záchranářské štoly, kde jsme plnili několik dalších úkolů. Pak jsme vylezli po žebříku do zvonice, odkud jsme vyšli na volné prostranství pod modrým nebem. Ocitli jsme se nad všemi překážkami, které jsme dosud překonávali, nedaleko těžní věže Kukla. Prošli jsme kolem stánků s občerstvením, které nás lákaly k zastavení svou nabídkou. Měli jsme již také hlad, protože byla skoro jedna hodina odpoledne a v parku jsme strávili již dvě hodiny. Přesto jsme nástrahám pochutin odolali a vstoupili do přízemí věže. Vyhledali jsme zde terminál, do něhož děti zadali kódy. Oba je měli správně a tak si ihned vyzvedli další úkol. Dcera bohužel ztratila třetí a poslední život. Hra pro ni tedy skončila. Synek úkol splnil a čekal ho další. Z věže jsme vyšli ven a přikročili k zábradlí, abychom dobře viděli Velké důlní pole pod sebou. Hledali jsme čtyři žluté čísla nalepené za zdech pole, které jsme museli seřadit vzestupně. Podařilo se nám je najít a čekal nás poslední úkol. Na vyvýšeném místě Náraží se promítal stále dokola film o historii dolování v Oslavanech, dolu Kukla a také o místních permonících. Dávali jsme pozor, abychom nepropásli letopočet, kdy byl černouhelný důl Kukla zprovozněn. Dozvěděli jsme se, že se tak stalo roku 1865 a tak jsme se odebrali dolů k našemu známému terminálu. Číslo jsme vložili a protože rok byl správně, splnili jsme úspěšně poslední úkol. Syn si měl jít vyzvednout odměnu do předposledního patra, kam se vydal pěšky po schodišti. My ostatní jsme se nechali vyvézt proskleným výtahem až do posledního patra do výšky téměř čtyřiceti metrů. Měli jsme odtud jako na dlani celý park, část Oslavan a krásný výhled po okolní krajině. Průzory v podlaze jsme dole pod námi viděli odvážného synka, jak čekal na vstup do Šachthaly, kde na něj čekala odměna. Vydali jsme se tedy za ním a sestoupili jsme tak do patra, kde bylo vybudováno muzeum oslavanských pověstí. Nad námi visely postavy v nadživotní velikosti, přičemž každá z nich byla opředena tajemnou legendou. Potkali jsme se zde s katem, mlynářem, mnichem a dalšími podivíny. Prostřednictvím starých fotek a informačních panelů jsme se zde seznámili také s historií dolu. Když jsme si ji přečetli, přišel čas na vyzvednutí odměny. Přesvědčili jsme dceru, ať se s bratrem sklouzne do Šachthaly. Po skluzavce tedy sjeli oba dolů a po pár minutách přišli po schodišti zpět za námi. Děti nám vyprávěli, jak se jim zjevil jeden z permoníků a poděkoval jim za překonání nástrah dolu. Zároveň dal synovi do vínku tři dobré vlastnosti a poslal ho do pokladny pro odměnu. Na nic jsme tedy nečekali a vydali se k východu z areálu, kde jsme strávili tři hodiny plné zábavy. Na pokladně jsme odevzdali hodinky a synek dostal velkou dřevěnou kostku s obrázky permoníků a jednu samolepku, kterou si na kostku nalepil. Pak jsme se vrátili spokojeni a nadšeni zpět k autu a vrátili se zpět do Dobřínska k příbuzným.
Odpovědět