Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Hrubou Vodu jsme navštívili v březnu 2026 během krátkého výletu, který jsme strávili v údolí řeky Bystřice. V úzkém prostoru mezi vojenským újezdem Libavá a Přírodním parkem Bystřice jsme navštívili několik zajímavostí, mezi něž patřila rovněž zmíněná obec. Po příjezdu do Hrubé Vody jsme naši červenou škodovku zaparkovali u hotelu Jantar a vyrazili ke studánce Zlatá, ležící na protější stráni. Po několika desítkách metrů jsme přišli k našemu cíli a na dřevěné stříšce jsme se dozvěděli datum obnovy studánky, jež byla obklopena v půlkruhu kameny a břidlicí. Byla upravena v srpnu 2025 rodinou pana Mikše, která se rozhodla vzít iniciativu do vlastních rukou a obnovila starý zdroj vody. Chuť tekutiny, vytékající z trubky, čouhající ze zdi jsme sice nevyzkoušeli, ale opláchli jsme si alespoň ruce a rozhlédli se kolem sebe. Nabídku k posezení v altánu jsme odmítli a vrátili jsme se k autu, jímž jsme odjeli na parkoviště u sportovního resortu a vrátili se k železničním budovám, kolem kterých jsme před chvílí projeli. Před námi stál soubor budov železniční stanice z let 1870 až 1872, které byly přestavěny a rozšířeny v secesním slohu roku 1917 podle projektu Gustava Kulhavého. Nejprve jsme si prohlédli nádraží z vnější strany a obdivovali pěkně vedle sebe seřazené budovy výpravny, čekárny a vodárny. Když jsme si výpravnu se středovým rizalitem a další plastickou výzdobou prohlédli, proklouzli jsem kolem vodárny ke kolejišti a prošli se po nástupišti. Viděli jsme tak soubor budov z druhé strany. Následně jsme vstoupili do útrob čekárny, která zela prázdnotou a prozkoumali jsme prostory, kde se dříve prodávaly jízdenky a lidé čekali na svůj spoj. Pak jsme vyšli ven na ulici a zamířili k prvnímu zastavení naučné stezky Hrubá Voda – voda živá, které se nacházelo přímo před nádražím. Cedule nás přivítala v obci, která se pro svou přírodní krásu a klimatické podmínky proslavila jako letovisko již na konci 19. století. Jelikož jsme stáli před secesní budovou nádraží z roku 1908, dočetli jsme se také pár věcí o železnici, vybudované roku 1872. Když jsme zpracovali poslední řádky a prohlédli si pečeť Hrubé Vody, historickou mapu okolí obce, fotku železnice a plán secesního nádraží, překonali jsme po mostě tok řeky Bystřice a kolem hotelu Hluboký dvůr jsme začali zdolávat stoupání do svahu. Za hotelem jsme odbočili doprava a brzy jsme po rovince přišli k ohradě s koňmi, které jsme s potěšením chvíli pozorovali. Pak jsme se již věnovali druhému zastavení, které pojednávalo o těžbě a zpracování břidlice. Kousek od nás se nacházela jízdárna, na jejímž místě stával drtič na mletí odpadového materiálu, jenž se v období mezi válkami až do osmdesátých let 20. století zpracovával na jemný prášek, který sloužil v průmyslu jako plnivo. Dále jsme se dočetli, že Hrubá Voda byla hosty vyhledávána jako rekreační středisko a také sem jezdili turisté či trampové, takže zde fungovalo několik hotelů a hospod. Na obrázcích jsme si prohlédli fosilie, drtič či pohlednice a potom jsme podél ohrady stoupali nahoru k okraji Vojenského újezdu Libavá, na který nás upozornily příslušné značky. O kousek dál jsme narazili na tabuli s kolem zdatnosti, ale na cvičení a protahování našich těl jsme neměli čas ani náladu. Museli jsme totiž překonat dosud funkční sjezdovku, po které se na sněhové pokrývce prohánělo několik lyžařů, takže jsme museli dávat dobrý pozor, abychom neupadli nebo se s některým sjezdařem nestřetli. Naštěstí jsme v pořádku dorazili na druhou stranu, kde nás čekalo třetí zastavení, které nám prozradilo fakta o okolním regionu s přirozeným centrem ve Městě Libavá a nedalekým poutním místem Stará Voda. Na závěr jsme se dozvěděli fakta o malíři Adolfu Kašparovi a na obrázcích jsme si prohlédli fotky některých rostlin a zvířat. Pak jsme se vydali dál a museli překonat další sjezdovku s mohutnou hradbou sněhu. Naštěstí se na ní už nelyžovalo a cesta sněhem byla proražena, takže jsme za sjezdovkou bez potíží vešli do lesa. Další stoupání nás brzy přivedlo na rozcestí, kde jsme narazili na čtvrté zastavení, které pojednávalo o hradu Hluboký. Nacházel se na přilehlém návrší kousek odtud a od poloviny 14. století strážil obchodní cestu údolím Bystřice, jež spojovala Moravu a Slezsko. Ocitli jsme se v prostoru předhradí, kudy byl z hradu, dobytého a rozbořeného roku 1426, odvážen materiál jako z kamenolomu. Na sousedním panelu jsme našli kresby dvou podob hradu a doplnili svou mysl o další historická fakta. Potom jsme se vyškrábali na hradní kopec a prozkoumali zbytky opevněného sídla, z něhož toho opravdu moc nezbylo. Našli jsme pouze jednu zeď, zemní půdorys věže a valy. Vzhledem k jarnímu počasí a absenci listoví na stromech se nám z hradu naskytl pěkný pohled na všechny strany, jak do údolí řeky Bystřice, tak do lesů, kde stávala již zanikla ves Jestřabí. Když jsme si celý hrad prošli, sestoupili jsme dolů na rozcestí a o chvíli později jsme znovu proklouzli přes neprovozovanou sjezdovku. Vzápětí jsme odbočili doleva a po okraji lyžařského svahu jsme se vydali dolů pod sjezdovku, kde nás čekalo poslední zastavení naučné stezky. Chytrá tabule vyprávěla o 54 kilometrů dlouhé řece Bystřici, pramenící u obce Ryžoviště, která se v Olomouci vlévá do Moravy. Na obrázcích jsme si prohlédli peřeje této řeky, její obyvatelku vranku obecnou a užovku obojkovou. Když jsme si ceduli pročetli, popošli jsme k dojezdové části sjezdovky a chvíli jsme pozorovali hrstku nadšenců, kteří se na konci sezóny ještě proháněli po sněhem pokrytém svahu. Pak jsme zamířili do restaurace, kde jsme si v pokladně koupili turistickou známku a dvě jízdenky na bobovou dráhu. Vzápětí jsme lístky znehodnotili u turniketu a vyslechli si rady instruktora, neboť se jednalo o naši vůbec první jízdu na bobové trati. Pak jsme se na jednom bobu nechali vyvézt nahoru na start a následně jsme zase svištěli dolů. Krásné počasí, málo lidí a nový zážitek nám pobyt v resortu zpříjemnily, takže jsme se po jediné jízdě zvesela vraceli k autu. Během chůze jsme si slíbili, že se v brzké budoucnosti někdy zase na bobové dráze svezeme, protože se nám adrenalinový zážitek moc líbil. Když jsme dorazili k červenému povozu, odjeli jsme do Hluboček.
Odpovědět