Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Absurdii aneb muzeum iluzí v Brně jsme navštívili první březnový den roku 2026. Auto jsme nechali doma a do jihomoravské metropole jsme přijeli autobusem. Seznámili jsme se zde s několika turistickými cíli, mezi něž patřila Aburdia neboli muzeum iluzí, jež bylo otevřeno v červnu 2025 v prostorách obchodního centra Rozkvět. Když jsme přišli ke vchodu do Absurdie, v pokladně jsme předložili vstupenky, kterými jsme se potěšili při rozbalování vánočních dárků a koupili si turistickou známku. Pak jsme si odložili oblečení s batohem do skříňky a ponořili se do světa iluzí. Začali jsme v ústřední chodbě, plné trickart prvků, kde jsme podstoupili souboj se žralokem a utíkali před dinosaurem. Adrenalin jsme vyměnili za uklidňující chvíle s roztomilým medvídkem či hrátkami kočkou a potom jsme se nechali zavřít do sklenice, kterou se chystal uchopit krab. Dále jsme balancovali na hraně římsy, vysoko nad ostatními brněnskými budovami a když jsme vše ve zdraví přežili, na protější straně chodby nás málem spolkla žába. Poté jsme vstoupili do prvních místností s iluzemi, kde jsme se si vyzkoušeli nepochopitelný průchod tyčky výřezem v desce, prohlédli si měnící hlavu dinosaura a nechali se zmást točícími se kruhy či elipsami. Nejvíce se nám však líbila absurdní židle, kde se díky deformované perspektivě zdálo, že jeden z nás byl obrovský, zatímco druhý vedle vypadal jako trpaslík. Následoval další útek před dinosaurem a pokus o zdravou schizofrenii rozdělením našich osob na dvě. Pak jsme se přesunuli do další části, kde jsme pouze minuli pohovku, kterou obsadili jiní návštěvníci. Nebo byl jen jeden ? Každopádně měli hlavu na jedné straně a nohy o metr dál na druhé straně, přičemž uprostřed mezi nimi nebylo vůbec nic, jen prázdno. Potom jsme pohlédli do třech nekonečných tunelů, tvořenými dlouhými trubicemi různých tvarů. Jelikož jsme se během těchto zážitků trochu zpotili, přivítali jsme mírné osvěžení v podobě spršky vody ze sloního chobotu a pak jsme vstoupili do zvláštní místnosti, plné zrcadel, která naše nedokonalé postavy mnohonásobně znásobovala a posouvala do nekonečného prostoru. Následně jsme vstoupili do potemnělé místnosti s modrým nápisem Absurdia, ale po chvilce se světlo změnilo a viděli jsme jiné obrázky. Potom jsme se vrátili do chodby a vkročili do obýváku vzhůru nohama, kde byl nábytek, stůl, gauč, skříně připevněn ke stropu. Na fotce to pak vypadalo, že jsme levitovali nebo chodili po stropě jako Spiderman. Potom jsme odešli do místností na opačné straně chodby, kde jsme si vyzkoušeli podivnou lavici, nahlédli do nekonečné hloubky suterénu a světelných děr. Dále jsme si u stolu zahráli karty, vyzkoušeli seskok s deštníkem a zkoumali iluzivní obrazce na stěnách. Jednu z největších zdejších atraktivit, kterou byla maskovací stěna, jsme si nevyzkoušeli. Naopak jsme byli nadšeni z knihovny a pohledu do hlubokých polic, které díky soustavě zrcadel vypadaly, že sahaly desítky metrů do země nebo do dálky. Pak jsme se přesunuli do poslední části muzea, kde jsme ve velké tmavé místnosti viděli hru světelných efektů a iluzí. Na chvíli jsme se ocitli na Měsíci, vešli do světelných dveří a vyfotili se u brněnského srdíčka. Zde naše exkurze do světa iluzí skončila. Na chodbě jsme si vyzvedli věci a pasáží prošli na náměstí Svobody. Následně jsme zamířili ke kostelu sv. Jakuba.
Odpovědět