Jiří Vaníček
www.ocimaturisty.cz
Zasněženou Rokytnici v Orlických horách jsme poprvé navštívili během zimní dovolené v Orlických Horách 2010, kdy jsme se na týden ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Druhý den ráno po snídani jsme poprvé zašli do sklepa pro naše běžky, umístili je na střechu auta a vyrazili do Zdobnice. Když jsme si prohlédli zdejší kostel a skiareál, odjeli jsme do Rokytnice. Po několika minutách opatrné jízdy na zledovatělých silnicích jsme náš povoz zaparkovali mezi hotelem Eduard a prodejnou COOP a zašli do hotelové restaurace na oběd. A protože se nám zde líbilo, ceny byly přijatelné a chutnali nám zejména výborné kuřecí steaky, v následujících dnech jsme do hotelu Eduard přijeli na oběd ještě několikrát. Po jídle jsme si u číšníka koupili turistickou známku Rokytnice a zírali, jak při placení nemohl správně spočítat pětašedesátikorunové stravenky. Po jídle jsme zamířili ke kostelu Všech Svatých, jenž se od hotelu nacházel jen několik desítek metrů. Brzy jsme tak dorazili k jednolodnímu svatostánku, jenž byl postaven v letech 1679 - 1684 na místě dřevěného předchůdce ze 14. století a zahájili jeho obhlídku. Když jsme si prohlédli průčelí svatostánku, vydali jsme se ke vchodu s kamenným ostěním, abychom nahlédli dovnitř, ale dveře byly bezpečně uzavřené. Pokračovali jsme tedy obhlídce exteriérů kostela a hned vedle jsme vchodu shlédli pískovcovou sochu Krista na hoře Olivetské z poloviny 18. století. Na druhé straně lodi jsme narazili na pomník obětem první a druhé světové války se spoustou německých jmen, nicméně vzhledem k velkému množství sněhu byla špatně čitelná. U kněžiště jsme dokončili naši zimní obhlídku a pak jsme se věnovali zajímavostem na náměstí T.G. Masaryka, jenž bylo roku 2003 prohlášené za památkovou zónu. Náměstí bylo celý týden naší dovolené zasněžené a tak traktor z centra města odvážel velké množství bílé nadílky. Začali jsme ve spodní části náměstí, kde jsme shlédli tři staré domy, takzvané roubenky. Na protější straně náměstí jsme narazili na podobný přízemní dům s podsíní, podpůrnými sloupy a lomenicovým trojúhelníkovým štítem z konce 17. století, v němž se nacházel pěkný penzion Rampušák. Ačkoliv se nám líbil jak dům, tak jeho interiér v loveckém stylu, kvůli vyšším cenám jsme v penzionu během zimní dovolené ani jednou nejedli. Následně jsme se přesunuli do centrální části náměstí, kde jsme narazili na čtvercovou novorenesanční kašnu z roku 1886. Vedle kašny jsme obdivovali barokní pískovcový sloup, který nechal vystavět v letech 1770 - 1771 majitel rokytnického panství Josef Vilém hrabě z Nostic-Rieneck jako upomínku na léta velké neúrody a hladu. Na závěr jsme si nechali zámek, stojící na boční straně náměstí, který však nebyl otevřen veřejnosti a tak jsme jej viděli pouze zvenku. Nejprve jsme shlédli čelní stranu bývalého šlechtického sídla, jehož předchůdcem byla tvrz z poloviny 16. století, kterou nechal rod Mauschwitzů okolo roku 1600 přestavět na čtyřkřídlý renesanční zámek s uzavřeným vnitřním nádvořím. Nad vchodem jsme si prohlédli dva erby a pak jsme budovu obešli kolem dokola. Následně jsme se vrátili na náměstí a zašli do prodejny COOP, kde jsme si nakoupili potraviny. Pak jsme nasedli do auta a odjeli do Nebeské Rybné, kde jsme byli ubytováni v panelákovém bytě s krbovými kamny.
Podruhé jsme si památky Rokytnice prohlédli o pouhý den později, tedy ještě během stejné zimní dovolené. Po příjezdu do města jsme náš zelený povoz zaparkovali u COOP prodejny a nakoupili potraviny. Domluvili jsme se totiž, že tentokrát nepůjdeme na oběd do hotelu Eduard, nýbrž že si sami něco uvaříme na bytě a pak půjdeme lyžovat na louku v Nebeské Rybné. Z prodejny potravin jsme zamířili do informačního centra, kde jsme získali razítka do památníku. Potom jsme se vydali do obchodu v dolní části náměstí, v němž jsme si koupili pár DVD, abychom se večer nenudili. Měli jsme ještě čas, takže jsme se rozhodli projít se znovu centrem města. První naše kroky vedly ke kostelu Všech Svatých a následně jsme se věnovali zajímavostem na náměstí T.G. Masaryka. Znovu jsme shlédli zdejší měšťanské domy, kašnu a morový sloup. Na závěr jsme si nechali zámek, který jsme obkroužili kolem dokola a poté jsme se vrátili na náměstí, z něhož traktory odvážely plné vlečky sněhu, nasedli do našeho korejského auta a odjeli do Nebeské Rybné, kde jsme po obědě lyžovali.
Do Rokytnice v Orlických horách jsme opět zavítali během letní dovolené roku 2015 a tentokrát jsme zde byli přímo ubytováni v krásném apartmánovém domě se zahradou, kde jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Na pátý den dovolené jsme si naplánovali seznámení se zajímavostmi Rokytnice, jehož střed jsme sice poznali již o pět let dříve v zimě, ale zbytek památek jsme tenkrát neviděli. A tak jsme ráno po snídani popojeli autem ke kostelu Nejsvětější Trojice, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné francouzské auto a šli si jej prohlédnout. Před námi se v dopoledním sluníčku vypínala jednolodní goticko-renesanční budova s polygonálním presbytářem a věží, která byla vybudována v letech 1600 až 1605. Svatostánek jsme si prohlédli zvenku a museli jsme konstatovat, že určitě pamatoval lepší časy. Kdysi měl prý krásně bílou fasádu, zatímco nám připomínal spíše oprýskanou bytovku z padesátých let před rekonstrukcí. Potom jsme vešli do areálu hřbitova u kostela, minuli kříž s Kristem a prohlédli si pár zajímavých náhrobků. Na zdi kostela jsme našli náhrobní desku se jménem Heinrich Kopřiva a pak jsme zamířili ke vchodu do svatostánku. Dovnitř jsme se ale nedostali, dveře byly spolehlivě zamčené. S nepořízenou jsme se vrátili k autu a odjeli na náměstí T.G. Masaryka, kde se naším prvním cílem stal zámek. Šlechtické sídlo bylo dopoledne sice zavřené, jenže nám to moc nevadilo. O pár dní dříve jsme se totiž dostali na nádvoří zámku a do zahrady, neboť jsme se večer šli podívat na koncert naší oblíbené Čechomor, respektive dvou jejích členů - kytaristy Františka Černého a hráče na bicí Lukáše Pavlíka. Zahráli si s nimi ještě další muzikanti jako hosté a nám se jejich vystoupení moc líbilo. Vypili jsme pár piv, poslechli vynikající muziku a poté jsme se vrátili na náš apartmán. Nyní se před námi vypínala čelní strana zámku zalitá sluncem, nacházející se zhruba ve stejném stavu jako v zimě o pár let dříve. Nad vchodem jsme si prohlédli dva erby a pak jsme se prošli podél zdi zámku až do zahrady, kde se konal zmíněný koncert.. Následně jsme dokončili obchůzku kolem čtyřkřídlého zámku se čtvercovým dvorem a poté jsme se vrátili na náměstí, na němž jsme si prohlédli stejné památky jako před pěti lety v zimě. V úplně jiné atmosféře jsme postupně shlédli staré měšťanské domy, čtvercovou novorenesanční kašnu z roku 1886 a barokní pískovcový sloup v zatravněném středu náměstí. Při pochůzce centrem městečka jsme nezapomněli ani na kostel Všech Svatých, jenž od naší poslední návštěvy dostal novou fasádu. Shlédli jsme jeho průčelí a boční strany, u nichž jsme narazili na sochu Krista na hoře Olivetské a pomník obětí obou světových válek. Po obhlídce závěru kostela jsme se vrátili k autu a odjeli ke kapličce sv. Antonína Paduánského. Povoz jsme zaparkovali v Severní ulici a šli se na ni podívat, přičemž jsme se stali objekty zvýšeného zájmu pracovníků technických služeb. Ti se zde zrovna jako na potvoru starali o údržbu okrasných záhonků a házeli na nás údivné pohledy. V očích měli otázku, proč si proboha prohlížíme něco tak obyčejného, jako je kaplička u silnice. Odpověď od nás ale nedostali. Vedle kapličky jsme narazili na sochu sv. Antonína Paduánského na pískovcovém podstavci a po jejím shlédnutí jsme se již věnovali samotnému svatostánku, který jsme viděli zvenku i zevnitř. Po obhlídce drobné stavby jsme popojeli k mnohem větší kapli sv. Anny, nedaleko níž jsme odložili povoz vydali se na její obhlídku. Kaple se za dlouhá léta ocitla v nové zástavbě v bezprostřední blízkosti panelových domů, na kráse jí to ale neubralo. V lepším pohledu na svatostánek nám spíše bránily vzrostlé stromy, které ale na druhou stranu tvořily romantickou kompozici. Alejí jsme dorazili na mírné návrší k osmiboké kapli a zamířili jsme rovnou ke dveřím, které však byly bezpečně zavřené. Obešli jsme ji alespoň kolem dokola, abychom si prohlédli alespoň exteriér osmiboké kaple, kterou nechal nad zámeckým pivovarem v letech 1722 - 1723 vystavět Jan Karel Nostitz. Následně jsme odjeli k mnohem méně výstavné kapličce v Dolní Rokytnici. Zaparkovali jsme na kraji silničky, vedoucí do Dolního Dvora a Žamberka a hned jsme se k drobné sakrální stavbě vydali. Už z dálky jsme viděli, že ji z každé strany doslova přimáčkly dvě statné lípy, tvořící z dalšími stromy alej. Jejich stáří jsme odhadovali na 200 let a pravděpodobně byly vysazeny právě při výstavbě kapličky, což bývalo v té době zvykem. Celkově byla kaplička v horším stavu, ale naštěstí se ještě nerozpadala. Dlouho jsme se zde nezdrželi a po chvíli jsme se vrátili k autu, kterým jsme odjeli k židovskému hřbitovu. Zaparkovali jsme o pár desítek metrů dál a poté jsme se vydali na místo posledního odpočinku místních židovských obyvatel, k němuž nás přivedla úzká pěšina. Cestou jsme překročili říčku Hvězdnou a vzápětí jsme stanuli u pobořené ohradní zdi, která zde již téměř úplně chyběla. Spatřili jsme necelých dvacet náhrobků na stráni zalesněného pahorku ve svažitém terénu a poctivě jsme si prohlédli jeden po druhém. Našli jsme zde rovněž stélu místního prozaika Moritze Reicha a při obhlídce jsme narazili také na původní přístupovou cestu. Následně jsme odlovili kešku a potom jsme se vrátili jsme k autu, jímž jsme odjeli do centra. Zaparkovali jsme u obchodu COOP a zamířili k bývalé sýpce, ze které nedlouho před naší návštěvou vzniklo muzeum Orlických hor. V pokladně jsme si koupili vstupenku a získali razítko do památníku. Vzápětí jsme se pustili do prohlídky expozic v přízemí sýpky, kde nás nejvíce zaujal model lesního biotopu, zasahující do třech pater, v jehož útrobách byl umístěn strom. Na něm bychom napočítali asi 55 druhů ptáků, kteří se v Orlických horách vyskytují. Nemohli jsme přehlédnout ani velké tabule s informace o přírodě, zvířatech, rostlinách, památkách a dalších zajímavostech, které se v okolí Rokytnice nacházejí. Narazili jsme zde také na kiosek s obrazovkou a interaktivním vyhledáváním veškerých informací z historie měst, dopravy či řemesel. Nabídku jsme využili a pustili si několikaminutový příspěvek o tradičních řemeslech, které se kdysi v tomto kraji provozovaly a poté jsme se ještě podívali, jak se stavěla železniční trať Doudleby-Vamberk-Rokytnice. Následně jsme se přesunuli do malého sálu, kde jsme na velkém plátně shlédli film o Orlických horách. Když začaly závěrečné titulky, zvedli jsme se a po schodech jsme vystoupali do prvního patra muzea s interaktivní podlahou. Jakmile jsme ni vstoupili, začal nám pod nohama téct potok, ve které plavaly ryby a kolem nás zpívali ptáci. Na panelech jsme si postupně přečetli spoustu textu a prohlédli mnoho fotografií o geologii a těžbě ve zdejších horách či se seznámili s vodními toky stékajícími z kopců do údolí a jejich obyvateli. O kus dál jsme zjistili, jakou prací se živili v minulosti lidé a jaké se zde rozvinulo podnikání. Jedna z expozic se věnovala vánočním ozdobám a keramickým formám na vánočky a buchty. Dále jsme zde shlédli výstavu svatých obrázků, tradičního zemědělského nářadí a další vitrína ukrývala kolovrátek spolu s jinými předměty na výrobu látek. Na závěr jsme si zde prohlédli tradiční betlém s figurkami, malovaný klát neboli včelí úl a pak jsme se vydali po schodech do nejvyššího patra sýpky. Zde jsme se nejprve seznámili s těžbou dřeva, abychom se vzápětí více dozvěděli o výrobě předmětů z loubí, které jsme také našli vystavené za sklem. Poté jsme se posadili na židličky a vyzkoušeli si tkaní na miniaturních tkalcovských stavech, postavených na pracovních stolech. Po více či méně úspěšných pokusech ve tkaní jsme sestoupili dolů do přízemí a budovu sýpky z 19.století opustili. V muzeu jsme strávili necelou hodinu, ale dalo by se pobýt i déle. My jsme však měli v plánu v odpoledních hodinách poznat ještě dělostřeleckou tvrz Hanička, kam jsme vzápětí odjeli naším autem.
.JPG "Alena Vintrlíková")
Odpovědět
